Pause

Sorry, this entry is only available in Czech. For the sake of viewer convenience, the content is shown below in the alternative language. You may click the link to switch the active language.

Jana

Od poslední aktualizace mých stránek už uplynulo hodně vody. Ne náhodou se poslední datum shoduje s neočekávanou mozkovou příhodou, která postihla mého muže Petra v neděli 4. října 2009 ráno, čtyři dny před odjezdem na Mezinárodní astronautický kongres v Jižní Koreji. Vnímáme to tak, že se podruhé narodil, a podle toho žijeme společný život dál, i když hodně změněný. Letos už slavíme 52 společných let.

Tato událost pochopitelně ovlivnila i můj život s patchworkem. Mnohokrát jsem při kurzech tvrdila, že je to koníček, který pomáhá překonat i osobní problémy, když však dojde k lámání chleba, není to vždycky tak jednoduché. Dá se říci, že jsem upadla do patchworkového spánku. Na novou tvorbu jsem se nemohla soustředit a na mechanické quiltování jsem nic připraveného neměla. Kromě několika absolutních maličkostí jsem nic neušila, a tak jsem ani nevystavovala na 4. Prague Patchwork Meeting (PPM). Nicméně jsem i nadále pokračovala jako odborná lektorka v časopisu Švadlenka, „šila“ teoreticky a dělala korektury.

V souvislosti s tím musím konstatovat, že jsem byla až dojatá, kolik výborných přítelkyň se mi podařilo po návratu z ciziny najít. Zejména v prvních dnech po Petrově příhodě denně telefonovaly, podporovaly mě psychicky, pomáhaly najít léčebná zařízení a hlavně nutily šít. A když mi to doopravdy nešlo, dokonce šily za mne! („Peškandy“, dnes skupina Ten to Twelve, nezištně obšila mého Ptáčka z Florencie.)

Probudila jsem se počátkem března 2011, kdy do Prahy přijela na pozvání Jany Warausové americká autorka a textilní designérka Jinny Beyer. Její tři workshopy jsem měla tu čest tlumočit. Byly to úžasné dva dny – na jednu stranu náročné, na druhou stranu inspirující, plné dobré nálady.